Čím fotím a proč?

Čím fotím a proč?


Na začátku člověk ani moc neví, co si chce pořídit. Celkem logicky sjede k hodnocení fotoaparátů dle jejich parametrů a hlavně ceny. První digitální zrcadlovku, kterou jsem kdy držel v ruce, byl Nikon D40 se setovým objektivem. To bylo ještě daleko před tím, než jsem věděl, jak to všechno používat. Co je to full frame a nebo RAW bylo ještě daleko v neznámu. A tak jsem si prostě cvakal a po pravdě, stálo to za prd. Postupně jsem se prodíral lesem bazarových skel, od těch nejhorších kousků, až po zažité etalony v podobě pevné padesátky. Dal jsem si od Nikonu chvíli pauzu a vyzkoušel na pár let Canon. Od té doby vím, že je vlastně úplně jednu jakou značku si pořídíš. Dnes už jsou rozdíly úplně minimální a je to jen pocitová volba fotografa nebo nuance, které ocení každý uživatel jinak.

Dnes na profesionální zakázky používám, dle mého, top z toho co Nikon nabízí. Na následujících řádcích se pokusím vysvětlit proč. Tou nejdůležitější věcí je pro mne spolehlivost. Nemyslím tím teď technickou spolehlivost, ale to, že se můžu spolehnout na výstup, který z foťáku vyleze. Levnější skla můžou mít skvělou kresbu, můžou být i ostrá, ale za tu dobu co fotím, mi přijde, že tomu tak není vždy. Člověk se musí strašně soustředit a dávat si fakt velkýho majzla na to, jestli to vyfotil opravdu dobře. Možná to je důvod, proč se vyhýbám světejnějíšm sklům. Musel bych si každou fotku přiblížit, jestli jsme se trefil do toho velmi omezeného prostoru hloubky ostrosti.

Nikon D5

Člověk pořád pokukuje po něčem novějším, lepším, ale když jsem si vyzkoušel poprvé tohle tělo, bylo vymalováno. Ačkoli marketingové oddělení velice rádo používá metodiku podobných funkcí mezi těly, je potřeba poznamenat, že realita bývá někde jinde. Top třída se ve výsledku chová úplně jinak. Na žádným jiným foťáku jsem nepoznal tak citlivou spoušť jako na D5. Můžu mít nastavených 10 framů za vteřinu a stejně si dokážu mezi motorkama za sebou cvakat single shoty. Ostření funguje i v nepřiměřeně tmavých podmínkách. Co bych vytknul, je automatická expozice, možná je to rukama, ale celkově už od D750 se u Nikonu potýkám s problémy, kdy je to buď přepal a nebo černá díra. Manuál sebou navíc nese výhodu toho, že se vám z hlavy stane takový částečný expozimetr a přenastavení clony, isa a času je tak otázkou chvilky. Reportáž je o zachycení okamžiku a některé momenty se nezopakují. Větší těla navíc nabízí dva monochromatické dipleje a taky mají velký počet ovládacích prvků, díky tomu je práce s těmito těly ještě o fous příjemnější.


Nikon 14-24mm f/2.8G ED AF-S

Skoro ji nepoužívám, leží v batohu a čeká na svoji příležitost. Fotit s takhle širokým sklem je prostě vopruz. Lidi na okraji vypadají jak buřti, z kola se stane ovál a lampa vystřeluje do nebe. ALE! Když se ti to povede tak je to mrda! Měl jsem spoustu jiných pokusů od konkurence, ale většinou to zabila váha a nebo šílené obrazové výstupy. Jednou z velkých mínusů je absence možnosti nasadit standardní filtr. Bohužel vzhledem k konstrukci těla objektivu, je možné využít pouze jakýsi držák filtr-desek. Možná do budoucna vyměním za méně světelného ale podobně širokého bratříčka. Co se týká obrazového výstupu, je sklo perfektní. Nejsem zrovna optický analytik, ale osobně nemám se sklem, co se vlastností týče, žádný problém. 


Nikon 24-70mm f/2,8 AF-S G ED

Nejnudnější, ale nejdůležitější sklo, který mám. Možná je nudný právě proto, že ho používam v podstatě nejčastěji. Ale právě v paddocku je to sklo, který podrží v jakýkoli situaci. I na 2,8  je pořád skvěle ostré. Na full-framu nabízí dostatečně široký pohled, ale stejně tak se dá použít na portrét. V minulosti jsem měl problém se zaseklým zoomem, takže už skladuji jen s nasazenou clonou. 

Nikon 70-200mm f/2,8G ED AF-S VR II

Co si budem. Být sportovní fotograf a nemít 70-200 by byla asi nesmysl. Je tu sice spoustu jiných možností, ale tohle sedmdesátdvoukilo je podle mě základ, který nesmí chybět v žádným batohu fotografa. Oproti první verzi je rychlejší na ostření, zároveň ostřejší na nižších clonách a má lepší stabilizaci. Možná by to nemusela být taková těžká mrcha. Každopádně na výjezdy mimo Českou republiku přidávám ještě 1,4 konvertor, který protáhne ohniskovou vzdálenost o potřebných pár milimetrů navíc, což se hodí na focení třeba motorek v zatáčkách. Nevyužívám to často, ale ve zhoršených světelných podmínkách je novější stabilizace příjemným pomocníkem. 

Když zrovna nejedu na okruh a nebo pro někoho nepracuju, rád se vrátím k D750. Je to fakt malý FF tělo a dneska taky za super peníze. Bohužel to není profesionální zrcadlovka, a tak si po trochu náročnější sezóně odnesla prasklá dvířka nebo nezavírající se integrovaný blesk. První kusy holt trpěly na výrobní vady. Možná proto je tohle už moje druhé tělo.

Na podzim jsem k němu dokoupil vysněnou čtveřici v podobě pevné dvacky, pětatřicítky, padesátky a pětaosmdesátky. Všechno stará skla. Mají velmi odlišné vlastnosti a nedokážu říct, který mám víc nebo míň rád. Je ale pravda, že 35 mám nasazenou z praktických důvodů asi nejčastěji.


Do budoucna pokukuju po Z6 a až budu mít nějakou lepší možnost ji vyzkoušet, rád se nechám přesvědčit. Navíc se nemůžu dočkat doby, kdy tahle bezzrcadla definitvně nahradí DSLR. Myslím si, že mechanika je sice krásná, nicméně co se hýbe to se pokazí a to teď nemám na mysli váhu a velikost setu. Všechny fotky v článku byly vyfoceny iPhonem X.